Romové v období Protektorátu Čechy a Morava (1939 - 1945)

15. března 1939 překročila československé hranice německá armáda. Následující den byl vydán výnos o zřízení Protektorátu Čechy a Morava; Slovensko bylo již od 14. března samostatným státem. Pro Židy a Romy, kteří byli nacisty označováni za méněcenné, nastaly zlé časy. Romové se museli do dvou měsíců trvale usadit, jinak jim hrozilo umístění do kárných pracovních táborů. V roce 1940 byly zřízeny dva tábory v Letech u Písku a poté v Hodoníně u Kunštátu. Nejprve zde byli internováni pouze muži žijící potulným způsobem života nebo vyhýbající se práci. Romové zde byli nejprve v menšině. Později se tyto tábory proměnily ve sběrné tábory pro Romy. Shromážděny zde byly celé romské rodiny. Životní podmínky v táborech byly kruté. Vězňové museli vykonávat fyzicky náročné práce, které při nedostatečné stravě vedly k podvýživě a zvýšené úmrtnosti. Tábory byly přeplněné, takže v nich propukaly epidemie. Výmluvný je fakt, že žádné z dětí, které se zde narodily, nepřežilo. Tábory v Letech a Hodoníně byly ještě v průběhu války zrušeny a vězňové byli deportováni do vyhlazovacího tábora Osvětim - Březinka.

Z původních evidovaných 6500 Romů žijících na území Čech a Moravy bylo ponecháno za války na svobodě pouze 300 osob. Pronásledování unikli jen díky šťastné náhodě, ukrývání, nebo úplné asimilaci. Převážná většina Romů, více než 3000 mužů, žen a dětí, však zahynula na následky těžké práce, zoufalých životní podmínek v táborech, nebo byla zavražděna v plynových komorách koncentračního tábora.